Moje těhotenská svatba

Proč jsem se vdávala těhotná a jak to tenkrát bylo? Když manžel přijel na podzim ze své druhé vojenské mise, odměnil mě dovolenou na Mauriciu. Celá dovolená byla pohádková, ale když jsem byla v půlce požádána o ruku, byla jsem štěstím bez sebe. Vzhledem k tomu, že díky rodinné situaci nebyla úplně příznivá doba pro svatbu, rozhodli jsme se pro termín svatby v září. Nebyl ani důvod nějak spěchat. Také jsme se domluvili, že necháme volný průběh i miminku a že se "nejhůř" budu vdávat těhotná. Protože jsem měla kolem sebe hodně žen, co nemohly přijít do jiného stavu, předpokládala jsem, že to prostě bude trvat. A tak se stalo, že jsme zařídili termín svatby na září 2014 a já obratem otěhotněla.

Přijde mi to jako včera, kdy jsem jela 30. ledna 2014 na gynekologii s tím, že jsem byla těhotná a potratila. Měla jsem sice pozitivní těhotenský test, ale několik dní před kontrolou na gynekologii jsem celkem silně krvácela. O to větší překvapení a následně strach bylo to, když mi paní doktorka sdělila, že je miminko v pořádku, krásně mu bije srdíčko, ale musím okamžitě ulehnout a brát hormony na udržení těhotenství, jinak to nedopadne dobře. Tenkrát jsem byla přesvědčená, že je mi blbě po hormonech, že se mi tak hrozně točí hlava, jsem malátná a párkrát jsem zvracela. Teď, když čekám druhého kluka, si říkám, jestli to spíš nebylo tou holčičkou :-D. Nakonec jsem ležela asi měsíc a na rizikovém těhotenství jsem byla pouze do ukončeného třetího měsíce. Pak jsem nastoupila opět do práce, jinak bych to asi doma zbytek těhotenství nedala. Věřila jsem paní doktorce, že malá v ohrožení není. I přes to, že mi doporučila radši zůstat doma kvůli stresové práci, do práce jsem šla.

A teď zpátky ke svatbě. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, byl termín svatby v září dost nevyhovující, jelikož jsem měla rodit přelom září/říjen. Vdávat se těhotná mi nevadilo, ale vdávat se těsně před porodem, to jsem opravdu nechtěla. A tak jsme se na začátku února domluvili, že svatbu uděláme v květnu. Pátý měsíc těhotenství mi připadal ještě takový snesitelný. A tak manžel zařídil termín den před naším čtvrtým výročím, 23. května 2014, a já dny na rizikovém těhotenství trávila zařizováním svatby z postele. 

Obřad byl tedy jasný, Libeňský zámeček byl pro nás jasnou volbou. Bydleli jsme nedaleko a manžel měl trvalé bydliště na Praze 8 a o to to bylo jednodušší. Barvy svatby jsem zvolila růžovou a světle zelenou. Docela nám dalo zabrat místo hostiny a afterparty. Chtěli jsme jedno místo, kde bude oběd pro rodinu i oslava pro přátele, ideálně i s možností přespání, protože část mé rodiny pochází od Litomyšle. Po objíždění a hledání vhodných míst, které by nebyly na druhé straně Prahy, padla volba na Hotel Chvalská Tvrz. Restaurace byla výborná, možnost ubytování a salónky na svatební hostiny. To bylo přesně ono, co jsme chtěli. Navíc krásné okolí a slečna, se kterou jsme hostinu zařizovali, byla příjemná a snažila se nám ve všem vyhovět. Abychom nemuseli řešit převoz svatební dortu a hledat vhodné cukráře, využili jsme nasmlouvanou cukrářku. Té jsem poslala dva druhy dortů, které by se mi líbili, počet porcí a zpět jsem dostala cenovou kalkulaci. Rozhodovala jsem se mezi dortem s mini dortíky nebo dortem obloženým čokoládou. Nakonec jsme se rozhodli pro ovocný dort s bílou čokoládou. 

Další položkou při zařizování svatby byly květiny. Tam byla volba celkem jednoduchá, chtěla jsem někoho, koho znám. A vzhledem k tomu, že floristky znám pouze dvě. A jedna je z Plzně, což by na dopravu bylo trochu z ruky. Volba padla na Vlastu Žemličkovou a volba to byla skvělá. Květinu pro naši svatbu jsem si vybrala gerberu v kombinaci se zelenou barvou. Svatební květina, květina na auto, pro maminky, pro ženicha a do vlasů byly naprosto perfektní. Komunikace skvělá a cena taktéž. Mohu na 100% doporučit. 

 Svatební šaty nebylo úplně jednoduché vybrat. Klasické těhotenské jsem nechtěla, chtěla jsem být za princeznu. A u takových šatů už výběr pro těhotné není tak jednoduchý. Šaty mi museli nakonec ještě těsně před svatbou povolit, protože bříško povyskočilo. Obešla jsem asi tři salóny a nakonec moje volba padla na salon Adina v Letňanech, kde jsem objevila své vysněné šaty. Původně jsem si myslela, že závoj chtít nebudu, ale když jsem viděla v zrcadle celkový dojem, věděla jsem, že ho mít prostě musím. 

Najít svatebního fotografa, který bude mít čas, fotky podle našich představ a cenu podle finančních možností, byl opravdový oříšek. Nakonec jsem díky serveru beremese.cz narazila na mladinkou fotografku Markétu Novak. Ta je v současnosti známá především neskutečně nádherným fotografiím žen, ale i můžu se zvířaty. Jsou to pohádkové fotografie a já jsem hrdá na to, že tato neskutečně sympatická fotografka fotila právě naši svatbu. Markéto, i po čtyřech letech, děkujeme za krásné fotky. Eliška stále chodí kolem fotoobrazu ze svatby a chlubí se, že už tam taky byla s námi v bříšku.

Svatbu jsme si moc užili. Ano, nemohla jsem se sice napít, ale opravdu toho nelituji. Den byl nádherný, slunečný a budu na něj vzpomínat do konce života. A jsem vděčná svému tělu, Elišce a Pánu Bohu, že vše dobře dopadlo a Eliška tam mohla být s námi.

Takže tolik asi k naší svatbě a tomu, jak jsme si mysleli, že devět měsíců do svatby je hodně a miminko budeme zadělávat dlouho :-D.

Milujte se a množte se.

Vaše J.

Sledovat mě můžete i na facebooku nebo instagramu.