První dovolená ve čtyřech - Harrachov

I přes nepřízeň počasí jsme si užili čtyři krásné dny na dovolené v Harrachově. A to mimo jiné i díky mé kamarádce s dcerou a její super akční povaze (díky Hani :-*). Krkonoše jsou moje srdeční záležitost. V dětství jsme často jezdili jako rodina do Špindlerova Mlýna, také do dětské ozdravovny ve Svatém Petru a první dovolená s manželem byla právě v Harrachově. Miluji hory v létě. Je tedy pravda, že moje kondice s dětmi dost poklesla a to, že jsem v pátém měsíci těhotenství mé kondici ještě uškodilo :-D. Ale i tak složení naší party tří dospělých, dvou holčiček cca 3,5 roku a devítiměsíčního chlapečka nám nebránilo v tom, si dovču užít tak, jak se má.

Ubytovaní jsme byli v Penzionu Union Harrachov. Ten mohu jenom doporučit! Skromné, ale naprosto dostačující ubytování, skvělá kuchyně, herna pro děti, všude čisto a velmi milá provozovatelka, která splní téměř každé vaše přání. To je spoustu důvodů k tomu, abychom v budoucnu pobyt třeba zopakovali. Penzion je na konci Harrachova. V kopci, který byl pro děti i pro mně velkou výzvou, ale téměř před cílem bylo dětské hřiště, to bylo super motivací pro děti. 

Pobyt nám začal v pondělí. Dorazili jsme asi ve tři hodiny a protože byl krásný slunečný den, vydali jsme se hned po vynošení věcí z auta na procházku. Holky samozřejmě toužily po pořádném hřišti a tak cílem bylo hřiště u lanovky v Harrachově. Celý náš mini výlet dal celkem šest kilometrů. Po večeři si holky ještě pohrály v herničce a pak krásně spinkaly celou noc. 

Na druhý den jsme si vymysleli projížďku vláčkem na Mumlavské vodopády a na skokanské můstky. Mysleli jsme si, že nám hodina na cestu z penzionu ke sklárnám na druhém konci Harrachova, bude stačit, ale málem nestačila. Holky jsme hnali jak o život, kamarádka se ještě telefonicky ujišťovala, že na nás vláček počká. Po neskutečném výkonu holek jsme vláček stihli a naštěstí jim byl náležitou odměnou. Cena projížďky, která trvala 1,5 hodiny včetně půlhodinové pauzy, nás trochu zarazila, ale když už, tak už. Holky měly super zážitek a to pro nás rodiče je nejvíc. Po projížďce a návštěvě zmiňovaných míst, jsme hledali nějakou dobrou restauraci. Narazili jsme na pizzerii Verde Rosa. Tak výbornou domácí limonádu jsem dlouho neměla. Pizza byla taky skvělá a manžel si pochutnal na steaku s grilovanou zeleninou. Dalším plusem pro nás byly hračky, které byly pro děti k dispozici, takže holky si hrály s domečky a dalšími hračkami a my si mohli chvíli odpočinout. Samozřejmostí byl i přebalovací pult na záchodě a mikrovlnka k ohřátí příkrmu pro Adámka. Opravdu veliká spokojenost. S takto nacpanými pupíky jsme se téměř doslova dovalili do vedlejší kavárny Mona. Tam jsme nad poháry a palačinkou oslavili Hančiny narozeniny. Ještě jednou vše nej Hani! A protože se počasí začalo kazit a mraky měly opravdu strašidelnou barvu, radši jsem se vydali na cestu zpět do penzionu. Plán byl jasný, dostat se na hřiště kousek od penzionu a když nebude pršet, budeme trávit zbytek odpoledne tam. Holky šlapaly jak o život a opravdu jsme se dostali asi ve tři na slíbené hřiště. Tak o hodinu později nás zastihl pořádný slejvák a jen tak tak jsme doběhli do penzionu. Takže zbytek odpoledne jsme si užili v herničce. V nohách devět kilometrů, takže naprostá spokojenost. 

Posledním celým dnem byla středa. Počasí hlásili mizerné, střídavě pršelo. A tak jsme si oblékli holinky, pláštěnky a vyrazili do muzea. Muzeum Šindelka je malé muzeum s expozicí v přízemí a prvním patře. Paní pokladní/průvodkyně byla úžasná, holkám vysvětlila pár věcí, zadala jim nějaké úkoly a řekla jim, co je vše čeká. Jakmile vyslovila slovo razítka, Eliška přestala zbytek poslouchat a už myslela jen na ně :-D. Model, jak se plavily klády a možnost si zarazítkovat, byly asi největším zážitkem. Orazítkované měly nejen vstupenky, ale i ruce. V prvním patře byla expozice vycpaných zvířat a ukázky stop, kdy jste měli uhádnout, jakému zvířeti patří. Byla tam i malá místnost s možností podívat se na filmy o Krkonoších. Holky si z muzea hrdě odnášely orazítkované ruce a dřevěné přívěsky zvířátek, které jsem jim koupila pro radost. Manžel bohužel na výstavu nemohl, vozil Adámka v kočárku. Druhým cílem dne byla Liščí stezka. Půlkilometrová stezka s úkoly pro děti. Zvládli jsme to i s kočárkem. Jen všechny atrakce pro děti byly mokré, tak to holkám trochu klouzalo, ale i tak si to moc užily. A poté následovala zasloužená odměna nejen pro děti, ale i pro rodiče, oběd. Konečně jsem se dočkala točené Kofoli, na kterou jsem měla už několik dní chuť. Vzhledem k tomu, že Adámek dělal Elišce každý den budíček v šest hodin a ona by klidně spala déle, dohodli jsme se, že dáme děti spát po obědě. Do penzionu jsme se dostali asi ve tři hodiny a Eliška vychrupovala do půl šesté. I tak jsme za ten den ušli sedm a půl kilometru. 

Čtvrtek byl dnem odjezdu. I přes původní plán ještě něco dopoledne podniknout, nám počasí tak nepřálo a my už byli unavení, že jsme zabalili a kolem jedenácté vyrazili směr Praha. Věřím, že se do Harrachova ještě několikrát vrátím, ale to už minimálně v pěti.💕

Přejí všem krásný týden,

Vaše J.