Jako prvorodička jsem nikdy nechápala, jak někdo může tvrdit, že když mám jedno dítě, tak že je to vlastně pohoda. Říkala jsem si, že nikdo nechápe, jak je to těžké, jak malá pořád pláče, bolí jí bříško atd. Měla jsem pocit, že nic nestíhám, domácnost, vaření atd. Až teď z druhým dítětem jsem teprve pochopila, že mít jedno, je fakt "sranda". Jenže to nepochopí někdo, kdo má jedno a je pro něj samozřejmě všechno nové. Nejlepší by bylo, kdyby zkušenosti druhorodičky měla už prvorodička, o co by to bylo jednodušší 😂. Jenže takhle to bohužel nefunguje, ale přijde den, kdy si skoro každá pomyslíme, ano, něco na tom je. S jedním je to o hodně jednodušší.
S Eliškou už jsem měla zaběhlý systém, nebyl problém v klidu udělat večeři nebo uklidit. Když se narodil Adámek, všechno se změnilo. O období šestinedělí nebudu ani psát. Ale když jsem si zařídila čas u Elišky na vaření či uklízení, tak se vzbudil Adámek a nutně musel dostat mlíčko nebo ideálně k večeru měl bolení bříška. Nevěděla jsem, kam dřív skočit, koho dřív obsloužit, jen jedna věc byla jasná, děti jsou priorita. A tak jsem skákala kolem nich, do toho honem, aby manžel měl co k večeři a abychom si měli co vzít čistého na sebe. Ráno do školky, v poledne ze školky, udělat oběd pro Elišku, pro Adámka. Uspala jsem Adámka, uspala jsem Elišku, Adámek se vzbudil. To samé v noci. Eliška se tedy normálně v noci už nebudí, ale občas má noční můry, růstové bolesti nebo jenom chce, abych byla u ní. Jeden velký kolotoč. Ale ty děti za to rozhodně stojí a každé "Maminko, mám tě ráda" či úsměv je odměnou.
Eliška je poprvé za svůj život tři týdny bez nás. Vím, že se jí bude stýskat, ale vím, že jí to nebudou připadat jako tři týdny. Nám se stýskalo už první den, co jsme jí "odevzdali". Vím, že možnost být v jejím věku tři týdny u moře, nemá každý a tak sobecky kvůli nám jsme jí neodmítli. Navíc, rozhodně nikomu nebudu tvrdit, že jsem se netěšila, že se trochu vyspím a celkově si odpočinu. To rozhodně ano. Je za námi týden, z fotek co každý den posílají, je vidět, že je moc spokojená a že si to užívá.
A co já? Mě se stýská, ale né zas tolik, zatím. Kromě jednoho krmení v noci, spí Adámek do sedmi či půl osmé. S Eliškou jsem vstávala v pět či v půl šesté, tak to mi rozhodně nechybí. Všechno je takové víc v klidu, víc v pohodě. Přizpůsobit vše jednomu dítě, je o tolik jednodušší než dvoum a to nechci vidět ty tři 😅. Kromě chvílí, kdy je vyžadována má 100% pozornost, můžu relativně v klidu uvařit, uklidit, dělat vlastně všechno, co normálně nestíhám....měla jsem takových plánů a jaké je skóre za jeden týden ze tří? Jedna nula pro odpočinek. Někdy mám výčitky, že konečně může dodělat to, co jsem chtěla a jindy si říkám, že když se v noci nevyspím kvůli raráškovi v břichu, tak že si aspoň trošku odpočinu přes den. Podívám se na pár filmů a budu si užívat 🙈.
Ještě mám dva týdny. Tak snad svoje resty doženu a bude po černém svědomí a výčitkách. Aspoň jsem už zvládla na červenec naplánovat a zařídit naši rodinnou dovolenou na Bublavě, na kterou se moc těším. Poslední dovolená ve čtyřech, příště už v pěti a to teprve bude 😀. Určitě dám pak článek o ubytování a výletech. Snad nám vyjde počasí a rarášek v bříšku mi dovolí v sedmém měsíci výletovat podle mých představ 💙.
Komentáře
Okomentovat